Hrozí „skutečná“ recese?
Nejprve si musíme ujasnit, jak NBER (National Bureau of Economic Research, soukromý ekonomický výzkumný ústav) definuje recesi. Základ definice je logický a jasný: recese je období mezi vrcholem a dnem ekonomického cyklu, tedy období poklesu ekonomické aktivity. Jak ale určíme vrchol a dno ekonomického cyklu? Podle definice NBER musí být pokles ekonomické aktivity podstatný, musí zasáhnout ekonomiku široce a trvat déle než několik málo měsíců. NBER tedy vyhodnocuje hloubku, rozsah a dobu trvání poklesu, přičemž kritéria jsou částečně zaměnitelná. Na jaře 2020 byl například pokles velmi hluboký a rozsáhlý, ovšem zároveň krátký (nesplnil tedy kritérium doby trvání), NBER ho však s ohledem na zaměnitelnost kritérií přesto klasifikoval jako recesi.
K určení časování recesí používá NBER konkrétně oficiální ukazatele zveřejňované s měsíční periodicitou jako například osobní příjmy, zaměstnanost, osobní spotřebu a průmyslovou produkci. Soubor ukazatelů však není pevně daný, v konkrétní situaci záleží na uvážení výboru stanovujícího data začátku a konce recese. V posledních desetiletích měly při rozhodování výboru největší váhu osobní příjmy a zaměstnanost.
Když nyní víme, jaké údaje jsou využívány při určování dat počátku a konce recese, můžeme posoudit riziko, že se USA dostanou oficiálně do recese.
Osobní příjmy očištěné o transfery meziročně stále bezpečně rostou. Dynamika se sice výrazně zhoršuje, to je však dáno dozníváním ekonomických dopadů pandemie. To také ztěžuje posouzení současné situace, protože meziroční změnu i nadále ovlivňuje loňská základna, i když v podstatně menší míře než v prvním pololetí. Tento indikátor navíc může být ovlivněn tlakem na dorovnání ztrát v reálných příjmech způsobených inflací. Tuto tendenci by měl navíc podpořit stále velmi silný trh práce. Je to jeden ze způsobů, jakým právě trvající síla trhu práce přinejmenším oddaluje recesi.