Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Na fungování Open Gate se po smrti Petra Kellnera nic nemění. Jeho žena školu podporuje, říká Petra Dobešová, jednatelka Open Gate a členka správní rady rodinné Nadace

Nadace The Kellner Family Foundation

29/7/2021 | 10 minut čtení

Vytisknout
Kopírovat odkaz

Byla přesvědčená, že po absolvování ekonomie se už zpátky do posluchárny nevrátí. Dopadlo to ale jinak. Než v Babicích u Prahy Petra Dobešová převzala vedení soukromé školy Open Gate, kterou podporuje nadace Kellnerových, splnila si dětský sen a v rámci studia pedagogiky si vyzkoušela roli učitelky.

Gymnázium Open Gate bylo prvním projektem, kterým Renáta Kellnerová s manželem Petrem, majitelem finanční skupiny PPF, v roce 2005 zahájila společné charitativní aktivity. Dnes má škola za sebou šestnáctý rok existence, který poznamenala pandemie koronaviru. Přesto se letos pěti studentům gymnázia podařilo získat maximální počet bodů v mezinárodní maturitě International Baccalaureate, což je pro Open Gate historický úspěch. V minulosti už sice několik maturantů babické školy na pětačtyřicetibodové maximum dosáhlo, ovšem nikdy ne tolik z jednoho ročníku. „Nyní už je jasné, že na fungování školy a nadace nic nezmění ani nešťastná smrt Petra Kellnera,“ říká jednatelka Open Gate Petra Dobešová. Ve skupině PPF miliardáře Kelnera začínala v biotechnologické společnosti Sotio. Předtím pracovala několik let ve společnosti Philip Morris International. Když se absolventka Vysoké školy ekonomické začala věnovat vzdělávacím projektům, dva roky studovala učitelství.

HN: Co vás přesvědčilo, abyste se z prestižních manažerských funkcí vrátila do školy a začala studovat pedagogiku?

Když jsem dokončila studia ekonomie, říkala jsem si, že už mě ve škole nikdy nikdo neuvidí. Nakonec to ale dopadlo jinak. Potřebuju se do tématu, kterému se věnuji, ponořit a rozumět mu. Takže když jsem v PPF dostala na starost vzdělávání, zjistila jsem, že bude nejlepší, když učitelství vystuduju. Po ekonomické škole jsem mohla vyučovat ekonomii nebo angličtinu, kterou mám na velmi dobré úrovni. Vybrala jsem si tedy učitelství angličtiny pro druhý stupeň základní školy a pro střední školy na Akcent College a byla to dobrá volba.

HN: Proč?

Vyhnula jsem se nedostatkům, které se pedagogickým fakultám často vyčítají. Například jsem měla hodně praxe, učila jsem jak na Open Gate, tak i v jazykové škole Akcent. Pedagogové nás seznámili s různými přístupy k výuce, ukázali nám jejich klady a zápory, jaké metody výuky máme volit vzhledem k věkové skupině, kterou budeme učit. Musela jsem se při učení natáčet na video, abychom se mohli lépe hodnotit. Vlastně se mi splnil dětský sen. Až do páté třídy jsem chtěla být učitelkou.

HN: Ovšem ve skupině PPF jste nejprve zastávala několik pozic v biotechnologické společnosti Sotio, až potom jste se dostala ke vzdělávání. Jak k tomu došlo?

Když končilo mé plánované angažmá v Sotiu, paní Kellnerová zrovna hledala člověka na rozjezd další školy Open Gate v pražských Dejvicích. Ten jsem v roce 2016 dostala na starost. Nakonec se ale ukázalo, že se další škola budovat nebude.

HN: Proč se od stavby nové školy upustilo?

Dlouho se nedařilo získat stavební povolení, nakonec manželé Kellnerovi rozhodli, že se druhá škola stavět nebude. Tehdy oznámil ředitel Open Gate v Babicích, že si přeje odejít do důchodu, a paní Kellnerová zvažovala, kdo bude školu řídit. Mě jmenovala jednatelkou a hned první úkol zněl vybrat nového ředitele, což byla samozřejmě bez zkušeností z oblasti vzdělávání složitá situace. Teď vedu tým v Babicích už pátým rokem.

HN: Spolupracuje se vám s Renátou Kellnerovou dobře?

Ona se o školu i vzdělávání hodně zajímá, je pro ni srdeční záležitostí. Jsme v pravidelném kontaktu. Filozofií manželů Kellnerových bylo měnit společnost přes špičkové vzdělávání a právě to se tady v Česku snažili nabídnout. Na nás je, abychom jejich přání splnili. Inspirujeme se v zahraničí, dbáme na dobře sestavený učitelský sbor, protože školu dělají učitelé. Když oni hoří, zapálí i děti a ve chvíli, kdy máte zapálené děti, rodiče jsou spokojení a vše posouváte dobrým směrem.

HN: Školu vedete s jejím ředitelem, jak máte rozdělené kompetence?

Role jednatele a ředitele jsou propojené, a proto úzce spolupracujeme. Jsem prodlouženou rukou zřizovatele uvnitř školy. Open Gate je vlastně obchodní společností a já jsem za ni z pohledu práva odpovědná. Ředitel je zase důležitou osobou ve vztahu ke vzdělávání, nese odpovědnost k ministerstvu školství, protože fungujeme jako česká soukromá škola zapsaná v rejstříku škol.

HN: Máte tedy na starosti celý areál?

Ano, ale vedení školy tvoří tým osmi lidí, za každou oblast je zodpovědný někdo jiný. Máme první stupeň základní školy, osmileté gymnázium, koleje, kam v jedenácti letech z velké části přicházejí hlavně děti ze složitějšího sociálního prostředí, které podporuje nadace manželů Kellnerových. Už tři roky provozujeme také centrum, které řeší kariérní poradenství, zaměstnáváme metodiky prevence sociálně patologických jevů, školního psychologa, máme pedagogicko‑psychologickou poradnu i terapeuty, kteří s dětmi pracují, když jsou třeba v psychické nepohodě. Kromě toho jsou v areálu sportoviště, víceúčelová hala, administrativní budova, bazén, knihovna, chováme koně a další hospodářská zvířata, provozujeme jídelnu.

HN: Kromě toho, že je Open Gate kolejní, od řady českých škol se odlišuje také tím, že studentům nabízí možnost složit mezinárodní maturitu, takzvaný International Baccalaureate Diploma Programme. Kolik maturantů z ročníku si tuto mezinárodní zkoušku vybírá?

Letos jsme měli v posledním ročníku osmiletého gymnázia 38 studentů a z toho 26 dělalo plnou mezinárodní maturitu. Ostatní si vybrali jen některé předměty. Je to hlavně proto, že mezinárodní maturita se na českých vysokých školách automaticky neuznává. Letos se našim studentům podařil obrovský úspěch, pět z nich v mezinárodní maturitě získalo 45 bodů, tedy plný počet. To je historicky nejvíce studentů od roku 2009, kdy tento program nabízíme. Navíc čtyři z těchto maturantů čerpali stipendium od nadace manželů Kellnerových. Pro dokreslení – celosvětově získalo více než 40 bodů pouze devět procent všech studentů programu International Baccalaureate. V Open Gate se to podařilo šestnácti letošním absolventům.

HN: Znamená to, že se vyplatí studenty ze slabšího sociálního prostředí podporovat?

Podpora dává smysl, z toho máme dobrý pocit. Nejtěžší je, když vidíte, že student má na víc, ale vy musíte hledat způsoby, jak ho motivovat. Je to usilovná práce od jedenácti let věku, ve kterém k nám děti nastoupí.

HN: Čím si letošní úspěch v mezinárodní maturitě vysvětlujete?

Loni jsme poprvé měli v posledním ročníku dvě třídy místo jedné, takže jednak to může být větším počtem studentů, jejich kvalitou i množstvím času, který do přípravy dali oni i jejich učitelé, to je také hodně důležité.

HN: Kolik času na přípravu studenti potřebují?

Mezinárodní maturita je v porovnání s tou českou nesrovnatelně časově náročnější. Studenti už během posledních dvou ročníků gymnázia skládají některé zkoušky či píší povinné eseje. Vybírají si šest předmětů, obvykle tři z nich studují na vyšší úrovni, tři na standardní. Součástí je i kurz teorie vědění či kritického myšlení a také předmět akce‑kreativita‑služba, v jehož rámci studenti pracují jako dobrovolníci. Učitelé, kteří mají výuku předmětů zařazených do International Baccalaureate na starosti, absolvují speciální školení. Studenti, kteří pak odcházejí na prestižní vysoké školy do zahraničí, říkají, že jim mezinárodní maturita přechod usnadnila, protože využívá podobný systém učení jako světové univerzity.

HN: V Česku se teď hodně diskutuje o tom, zda je naše maturita vhodná a neměla by se změnit. Jak se líbí model mezinárodní maturity vám?

Líbí se mi moc, a to hlavně proto, že žáky výrazně vede ke kritickému myšlení, pomáhá jim uvědomit si své silné a slabé stránky a motivuje je, aby dosáhli nejlepšího výkonu. Za chybu českého systému považuji, že ideálem jsou samé jedničky ze všech předmětů, jenže svět není černobílý. Když se měla otevírat druhá Open Gate, paní Kellnerová chtěla, abych ověřila, jestli bychom do programu International Baccalaureate mohli zapojit už studenty na nižším gymnáziu nebo základní škole. Prověřovala jsem to, ale nebylo to možné. Program pro nižší ročníky vám říká, jak máte učit, ale neříká co. Vlastně vůbec nemluví o obsahu výuky, ale jen o dovednostech, které si děti mají osvojit. S tím bychom se nevešli do rámcových vzdělávacích programů, které jsou pro všechny školy v Česku závazné.

HN: V čem jsou rozdíly?

International Baccalaureate je celistvý program, který se hodně zaměřuje na kritickou gramotnost dětí, na jejich sebereflexi. V mezinárodních školách začíná program International Baccalaureate už v raném věku. Děti se učí porozumět samy sobě a tomu, co znamená být například informovaný, zvídavý, pečující. Hodně se uplatňuje badatelský způsob výuky, kdy děti na začátku stanoví nějakou hypotézu a pak zjišťují, jak se jim ji daří naplňovat. V českém kurikulu ale žáky musíte naučit jasně dané znalosti, na něž by už v systému International Baccalaureate nezbyl čas. Navíc veškeré vzdělávací a metodické materiály jsou dostupné pouze v angličtině. Na Open Gate učíme všechny předměty v angličtině až od vyššího gymnázia. Rozhodli jsme se proto zařadit do naší základní školy a nižšího gymnázia jen prvky z programu International Baccalaureate.

HN: K čemu je studentům plný počet bodů z mezinárodní maturity? Mají větší šanci dostat se na zahraniční univerzity?

Přesně tak. Letos se dostali třeba na Univerzitu v Oxfordu na studium historie, Eindhovenskou technologickou univerzitu v Nizozemsku nebo na irskou Trinity College. Mají nejen větší šanci, že je některá z prestižních univerzit přijme, ale hlavně že na ní budou úspěšní. V rámci kariérního poradenství začínáme se studenty pracovat, už když přicházejí na vyšší gymnázium. Mnohem větší šance na úspěch mají vnitřně motivovaní studenti, kteří vědí, co chtějí dál dělat.

HN: A vědí to v těch patnácti letech?

Někteří to vědí, jiní ne, ale vy o tom s nimi potřebujete začít mluvit včas. Je to důležité, protože dva roky před maturitou si musí zvolit, jakým předmětům se budou věnovat. To v programu International Baccalaureate už dodatečně nejde změnit. V minulosti se stávalo, že když si student zahraniční univerzitu vybral až později, zjistil, že po něm požaduje předměty, kterým se na gymnáziu nevěnoval, a proto nemá šanci se na vybranou univerzitu dostat.

HN: Jak se u vás odehrávala distanční výuka, když část studentů do školy dojíždí a část tam bydlí na kolejích?

Bylo to hodně problematické, žádali jsme ministerstvo školství o výjimku, aby u nás alespoň někteří studenti na kolejích mohli zůstat. Podařilo se nám to až v posledních týdnech distanční výuky. Studenty jsme pravidelně testovali na přítomnost viru. Studovali sice on‑line, ale z pokoje na kolejích. Naše koleje jsou specifické v tom, že většina zde bydlících studentů je ze sociálně slabšího prostředí. V běžném provozu na tyto děti působíme i mimo školu, pečujeme tedy nejen o akademický, ale také o sociální rozvoj. Pomáháme jim vystoupit z jejich uzavřeného světa. To bohužel v distanční výuce nebylo možné. A ukázalo se, že to byl pro některé z těchto studentů velký problém.

HN: Jak to?

Během distanční výuky jsme čtyři žáky z nižšího gymnázia ztratili. I přes intenzivní spolupráci s rodiči nebo zákonnými zástupci a dítětem se nám je nepodařilo udržet. Když si může žák vypnout kameru, říct, že mu vypadlo spojení, na dálku s ním nic nezmůžete. Ale co se týká nastavení on‑line režimu, rozhodli jsme se pro pravidelný rytmus a vyučovali jsme podle běžného rozvrhu. Studenti ovšem neseděli od rána do večera u počítače. Na začátku každé hodiny se s nimi učitel spojil, řekli si, zda budou mít hodinu společně, nebo půjdou plnit individuální úkoly. Je náročné udržet děti aktivní, když jsou on‑line, proto jsme hledali cesty, jak toho dosáhnout.

HN: Našli jste na distanční výuce něco pozitivního, s čím byste rádi pokračovali do budoucna?

Spousta věcí se ukázala jako funkční. Třeba jsme používali Microsoft Teams, pro sdílení některých informací a podkladů je chceme využívat i do budoucna. Na druhou stranu jsme se přesvědčili, že pro nás je sociální kontakt důležitý, naše škola se nechce na on‑line výuku specializovat.

HN: Podle čeho vybíráte nadační studenty?

Škola funguje od roku 2005, takže zkušenosti už máme hodně velké. Děti často přicházejí z těžkých rodinných situací, a i když mají akademický potenciál, neumí ho naplnit, protože řeší úplně jiné problémy. Při přijímání se hodně díváme na motivaci dětí, abychom od nich neočekávali větší touhu po studiu, než jakou bychom jim sami přičítali. V nadaci máme koordinátorku, která spolupracuje s mnoha organizacemi pečujícími o rodiny s dětmi v náhradní péči, s dětskými domovy, a ty nám s výběrem pomáhají. To je strašně důležité.

HN: Proč?

Dám vám příklad, který mi popisovala jedna sociální pracovnice. Pro rodiny pořádají společné dny s různými aktivitami určenými dětem. Ty ale o hry často nemají zájem a u ničeho dlouho nevydrží. Její pozornost ovšem upoutal chlapec, který práci dokončoval. Ptala se na něj ve škole, jenže tam slyšela, že je problémový a špatně se učí. Přesto mu u nás domluvila pohovor a my jsme ho přijali. Viděli jsme u něj potenciál a začali s ním pracovat.

HN: Změní něco na fungování školy smrt Petra Kellnera, který v březnu zahynul při leteckém neštěstí?

Na fungování školy ani nadace se nic nemění. Paní Kellnerová výrazně podporuje školu i nadaci. Na obou manželech jsem si vždy cenila toho, že jim dává smysl dlouhodobá podpora, a tak o tom mluvíme i teď. Snahu podílet se na pozitivních změnách ve společnosti navíc vnímám i jako odkaz pana Kellnera.

Publikováno: 30. července 2021, autorka: Markéta Hronová

https://vikend.ihned.cz/c7-66956950-nogur-cfe8167016f2afd

Petra Dobešová (48)

Kdysi uklízela v jednom skotském hotelu, aby se naučila anglicky. Po vystudování Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se zaměřila na mezinárodní obchod a finance, nastoupila do společnosti Philip Morris International. Zde řídila oddělení vnějších vztahů nebo působila jako manažerka strategického plánování a rozvoje. Tři roky pracovala v této firmě také na postu seniorní finanční analytičky ve švýcarském Lausanne. „Přestěhovali jsme se tam, když bylo dceři 18 měsíců. Francouzsky mluvila dřív než Česky,“ popisuje Petra Dobešová.

Po návratu do Česka dcera pokračovala na francouzském lyceu, tamní způsob výuky jí ale nevyhovoval, proto přešla do českých škol. Dnes je jí 21 let a studuje nutriční terapii. Její o sedm let mladší bratr chodí na gymnázium Open Gate, kde Petra Dobešová dnes pracuje jako jednatelka. Pod kontrolou má tedy fungování školy i studium svého syna. Do společnosti PPF, která školu Open Gate podporuje, nastoupila v roce 2010. Šest let nejprve v PPF pracovala pro biotechnologickou společnost Sotio jako manažerka výstavby superčistých prostor a později jako ředitelka pro výrobu a logistiku a členka představenstva. V dubnu 2016 v PPF převzala odpovědnost za vzdělávací projekty. Jednatelkou gymnázia a základní školy Open Gate v Babicích se stala o rok později a od ledna 2019 je členkou správní rady Nadace The Kellner Family Foundation. Aby vzdělávání dostatečně rozuměla, vystudovala ještě učitelství pro druhý stupeň základní školy a pro střední školy na pražské Akcent College. Ve volném čase se věnuje józe. „Bývám hodně energická a cvičení mi pomáhá se zklidnit,“ vysvětluje. Odreagovává se také četbou detektivek Agathy Christie, v poslední době ji zaujaly knihy Lucy Foleyové. „A propadla jsem Hře o trůny, ty poslouchám jako audioknihy v angličtině,“ doplňuje.

Sdílet na sociálních sítích

Sdílet na sociálních sítích

Vytisknout

Kopírovat odkaz