„O naše přípravky proti rakovině začíná být zájem mezi velkými firmami,“ říká ředitel Sotio Radek Špíšek pro Hospodářské noviny

Sotio jde do USA, aby bylo v oboru přípravků proti rakovině vidět. Připraví se i na vstup na burzu

Autor: Marek Miler, publikováno: 7. května 2021

Biotechnologickou společnost Sotio ze skupiny PPF čeká zásadní změna strategie. Místo snahy prorazit na vlastní pěst v oboru, který je doménou amerických a švýcarských firem, bude nyní Sotio spíš hledat partnerství s velkými farmaceutickými firmami, které by pomohly zafinancovat hlavně závěrečnou a velmi nákladnou fázi testování nových léků proti rakovině. A jak HN řekl generální ředitel Sotia Radek Špíšek, úkolem bude vytvořit základnu na americké půdě a také se připravit na případný vstup na některou z tamních burz.

Sotio založil finančník Petr Kellner před 11 lety v Praze s trojicí českých vědců imunologů. Je to možná nejambicióznější, ale také nejvíce riskantní podnik ze všech aktivit skupiny PPF. Kellnerovým snem bylo využít vydělané miliardy k hledání nových metod léčby rakoviny – a ze Sotia vybudovat ryze českou biotechnologickou firmu s vlastními léky. Jenže nejbohatší Čech Kellner několik měsíců před tím, než tragicky zahynul, odsouhlasil změnu přístupu.  

PPF tím zároveň posílí svou přítomnost v USA. Největší byznys skupiny, firma Home Credit, tam už několik let zkouší uspět se splátkovým financováním a skupina PPF nedávno koupila administrativní komplex v Atlantě a chystá se i k dalším nákupům.

Kellnerova PPF postupem let do Sotia nalila kolem deseti miliard korun. Sotio vymyslelo nebo koupilo několik výzkumných programů zaměřených na inovativní léčbu různých typů nádorů. Kromě výzkumných laboratoří v pražských Holešovicích a Bostonu má firma i výrobní laboratoře v Pekingu a své přípravky testuje po celé Evropě.

Biotechnologické společnosti typicky fungují tak, že hledají mezi tisíci medicínskými studiemi z celého světa ty nejnadějnější, ze kterých mohou dalším bádáním vzejít nové terapie. Je to riskantní byznys, protože často jen jeden z desítek výzkumných programů nakonec vyústí v nový lék, který pak musí celé úsilí zaplatit. Ve hře jsou stovky milionů dolarů, protože nový lék prochází několika fázemi testování na skutečných pacientech. Biotechnologické firmy proto své úspěšné programy zpravidla prodávají ještě před závěrečným klinickým testováním a nejdražší fázi testů tak přenechají velkým farmaceutickým hráčům.

Na přelomu roku se podle Špíška rozhodlo, že ne vždy musí Sotio mít ambici celý proces vývoje léku dotáhnout až do konce na vlastní pěst. Podle něj by mělo být biotechnologickou firmou západního střihu a „nezavírat oči před tím, že ty hlavní věci v oboru se dějí na východním a západním pobřeží USA a trochu ve Švýcarsku“.

V plánu je proto zásadní posílení v americkém Bostonu, kde je největší koncentrace biotechnologických firem na světě a kde také působí firmy, které vývoj nových léků financují. Na předměstí Bostonu, v Cambridgi, má zatím Sotio výzkumnou laboratoř a pracuje tu pro něj asi 40 specialistů. Právě zde má vyrůst základna firmy v USA. 

Michal Zahradníček, zakladatel české biotechnologické firmy PrimeCell, HN sdělil, že pro třetí fázi klinických hodnocení, a zejména pro onkologii, je posílení v Bostonu „správné rozhodnutí“. V Bostonu je podle Zahradníčka „největší světová koncentrace biotech investorů, peněz a expertizy. Získáte tím důkaz kvality pro vstup léku na světový trh,“ řekl Zahradníček.

Úkolem vedení Sotia je nyní najmout do Bostonu experty se zkušeností s klinickým vývojem a vazbami v oboru. „A o našich programech, které jsou vnímané jako atraktivní, se chceme cíleně bavit s velkými farmaceutickými firmami,“ říká šéf Sotia Špíšek. Tým má také posílit o lidi se zkušeností s přípravou vstupu na burzu.

Špíšek zdůrazňuje, že rozhodnutí jít na burzu zatím nepadlo. Na burzu by v budoucnosti mohlo jít buď celé Sotio, nebo konkrétní testovaná léčebná platforma. Firma by se tím také dostala do povědomí v oboru a ukázala, že biotechnologie umí. „Tato informace se z Prahy posílá těžko,“ říká ředitel.

Biomedicína

Biomedicína používá místo tradičních chemických léků například vlastní buňky pacienta nebo zásahy do genů, které aktivizují imunitní systém v boji s nemocí. Vědci si od tohoto relativně mladého medicínského oboru slibují, že umožní třeba léčit rakovinu nebo obnovit poškozené části orgánů.

https://archiv.ihned.cz/c7-66921060-nbouc-a0fd9f1cbf26efd

O naše přípravky proti rakovině začíná být zájem mezi velkými firmami. Škoda, že se toho Petr Kellner nedočkal, říká šéf Sotia Špíšek

Autor: Marek Miler, publikováno: 7. května 2021

Když před více než deseti lety kývl vědec a imunolog Radek Špíšek na nabídku rozkročit se do byznysu a stát u zrodu firmy Sotio, trápily ho pochybnosti. Občas nemohl v noci ani spát. Biotechnologie a vývoj inovativních léků na rakovinu jsou nesmírně drahý a riskantní podnik s nejistým výsledkem. Špíšek si navíc nebyl jistý, zda se takový byznys z Prahy vůbec dá dělat, protože tu na rozdíl třeba od Bostonu chybí experti a know-how. A nepomáhalo ani to, že za celou myšlenkou stál nejbohatší Čech – majitel finanční skupiny PPF Petr Kellner.

Postupem let na Špíškova slova částečně došlo: výzkumné programy a testování se ukázaly nákladnější, časově náročnější a riskantnější, než si zakladatelé původně představovali.

Ale už přicházejí i úspěchy. Firma působí v USA a v Číně a několik svých terapií dokázala posunout až do fáze klinického testování na pacientech. Výsledky jsou zatím slibné. 

„Nevím, kde to zaklepat, ale pro nás tento rok může být velký,“ říká Špíšek v rozhovoru s HN. O některé terapeutické programy Sotia se podle ředitele už začínají zajímat investoři, ve hře je i spolupráce s velkými farmaceutickými firmami a příprava pro případný vstup na burzu. „To jsou situace, ve kterých se Petr Kellner cítil jako ryba ve vodě a ve kterých vynikal. A je mi hrozně líto, že u toho nebude.“

HN: V minulosti jste v jednom rozhovoru říkal, jak vás stresuje, že Sotio „pálí peníze“ v řadě výzkumných programů a vlastně kdykoliv se může ukázat, že je některý z nich slepou uličkou, a miliardy korun skončí v koši. Už je to se spaním lepší?

Protože jsem lékař a vědec, a protože jsem v detailu našich programů, umím si představit scénář, kdy ze dne na den přijde špatný výsledek u kteréhokoliv z našich programů. A ty programy rázem přestanou existovat. S tímto pocitem žiju celých jedenáct let, co Sotio existuje. Už se mi s tím ale žije trochu lépe, protože vidím, že řadu věcí děláme velmi dobře a některé programy se nám podařilo dostat do velmi pokročilé fáze. Tím, že máme naše portfolio programů diverzifikované, doufáme, že jednou jeden vyjde.

HN: V prvních letech Sotia tedy nepomáhalo ani to, že za vámi stojí nejbohatší člověk v Česku?

Na rozdíl od standardních biotechnologických firem, třeba v USA, nevzniklo Sotio tak, že my vědci bychom přišli s nápadem a začali s tím oslovovat investory. Vzniklo tak, že jsme byli spolu s profesorkou Bartůňkovou napřímo osloveni panem Kellnerem, že PPF chce v Čechách dělat ambiciózní biotechnologický projekt. Od začátku jsme cítili obrovskou odpovědnost, že PPF bude dávat nesmírné prostředky do lékařského výzkumu a klinického vývoje v onkologii. To je extrémně riskantní byznys. Během roku přípravných diskusí nám ale Petr Kellner říkal: „My víme, do čeho jdeme, nebojte se. Víme, že to všechno stojí hodně peněz, a není vaše starost toto riziko řešit.“

HN: Kolik výzkumných programů už šlo do koše?

Zatím to byly tři.

HN: Takže Kellner věděl, že to nemusí vyjít…

Určitě. Z hlediska diverzifikace portfolia PPF je toto ta velmi riskantní část. V případě úspěchu to může přinést velmi vysoké zhodnocení, ale riziko je velké a pravděpodobnost úspěchu relativně malá.

HN: Vy jste ale upozorňoval, že pro takový výzkum v Česku zcela chybí ekosystém, nejsou tu patřiční odborníci ani zkušenost…

Od počátku bylo jasné, že Sotio se tím bude odlišovat od všech ostatních biotechnologických firem v zahraničí. PPF k tomu přistoupila stejně, jako když budovala třeba Home Credit. Ambice byla vybudovat na zelené louce velkou biotechnologickou firmu, která nastřádá portfolio programů onkologického výzkumu. Snem bylo a je, že jeden z těch programů uspěje, stane se lékem a dostane se na trh a ze Sotia se stane i farmaceutická firma. To je naprosto jedinečné. Klasické biotech firmy se v určité fázi domluví na převzetí svého vývoje farmaceutickými firmami, které mají mnohem větší jak finanční, tak lidské zdroje. Vize Petra Kellnera od první chvíle ale byla – možná trochu naivní – udělat to od začátku až do konce.

HN: A dnes?

Jsme racionálnější v tom, čeho jsme schopni dosáhnout. Vidíme, že i s obrovskou finanční silou PPF v zádech je naivní si myslet, že bychom to dokázali sami.

HN: Zkuste popsat, co je na začátku vývoje biotechnologických léčiv? Často se hovoří o  takzvaném “údolí smrti”, které je třeba překonat…

Někdo v akademické laboratoři - na nějaké univerzitě - objeví látku, která ve zkumavce například zabíjí nádorové buňky. To samo o sobě ještě mnoho neznamená. Já se vždy podivuji, že v novinách pak vyjde článek, že vědci ve Frankfurtu vyvinuli nový lék na rakovinu... To není pravda. Od této chvíle to trvá tři čtyři roky ověřování, zda je přípravek vůbec životaschopný. Pak se řeší zda tu látku lze vůbec podat člověku, jestli v něm vydrží dostatečně dlouho aktivní, jestli není toxická. Zda se dá správně vyrobit. V této fázi 90 procent látek z nějakého důvodu selže. I nám se to stalo.    

Sotio funguje většinou tak, že získá nějaký takový nadějný program v takzvané preklinické fázi. Programy si vyvíjíme buď sami interně, nebo koupíme jinou biotechnologickou firmu či licenci na nějakou produktovou platformu. Záměr je mít portfolio deseti až 15 programů  které jsou postaveny na zajímavých vědeckých konceptech a z našeho pohledu mají šanci uspět. Za relativně rozumnou investici jsme ochotni nést vyšší riziko, že některé programy skončí ještě během preklinické fáze. 

HN: Sotio portfolio programů stále rozšiřuje. Jaké máte možnosti?

Jedna z možností jsou akvizice, jako byla například koupě francouzské Cytune Pharma nebo loni platformy BOXR (tu získalo Sotio loni za 11,5 milionu dolarů nákupem laboratoří v USA. Metoda je založena na genetické modifikaci buněk imunitního systému pacientů, které pak cíleně bojují proti nádorovým buňkám daného jedince, pozn. red.). Někdy je výhodnější a elegantnější nekupovat celou firmu, ale pokusit se získat licence na technologie, které se nám líbí. 

HN: To byl příklad i NBE-Therapeutics. Ta se loni prodala celkem za 1,18 miliardy eur, PPF v ní měla asi 26 procent. Poprvé jste na biotechnologiích vydělali, nebo ne?

Technicky vzato to nebyl zisk pro Sotio, ale pro PPF, která podíl v NBE držela, protože byla u jejich programů od začátku. Když jste se ptal na ten stres, tak listopadový prodej NBE byl pro mě osobně velký happy end. Díky jednomu z našich investičních rozhodnutí odešla PPF z NBE s dvacetinásobným zhodnocením. A zároveň jsme ještě získali nezávislé tržní ocenění na dva programy, které v Sotiu dále vyvíjíme.

HN: Dá se říci, kolik za těch 11 let PPF do Sotia nainvestovala? Slyšel jsem, že to bylo něco kolem 11 miliard korun. Je to možné?…

Byly to vyšší jednotky miliard korun, do deseti miliard.

HN: Sotio bylo pro vlastníka PPF velmi osobní projekt. Nechtěl se nikdy chlubit charitou, spíš chtěl ukázat, že firma přijde s účinným lékem na nějaký druh rakoviny. Že by to bylo něco, co by tu po něm zůstalo…

To od něj zaznívalo od našich prvních setkání. Bavilo ho stavět věci na zelené louce. Vybudovat je až do nějakého konečného stavu, ne je předtím prodávat. Sotio mu bylo blízké a nesmírně ho to bavilo. Ale upřímně – já jsem ho poznal jako člověka, kterého bavily všechny jeho aktivity. Chodil na naše porady a pak se mnou diskutoval třeba o imunologické učebnici, kterou si přečetl, a typech bílých krvinek. Přišlo mi to až neuvěřitelné.

HN: Myslíte, že jeho zájem o Sotio souvisel i s jeho vlastním onemocněním?

To komentovat neumím. V našich debatách to nikdy nezaznělo. Naše téma spíš bylo, že jsem strávil tři roky v USA na univerzitě založené nadací rodiny Rockefellerů, jedné z nejúspěšnějších univerzit v biologickém výzkumu, v objevech nových léků. Měl jsem pocit, že právě taková představa ho bavila – představa, že po něm něco zůstane v takto relevantní oblasti.

HN: Co smrt Petra Kellnera pro vás bude znamenat? Nebude těžší obhájit vaši práci u ostatních manažerů a akcionářů PPF?

Tím, že stávající šéf PPF Ladislav Bartoníček čtyři roky Sotio vedl, je mu firma stejně blízká. To je pro mě zárukou, že na čem jsme se domluvili, bude pokračovat. V tomto duchu se i pan Bartoníček vyjádřil.

Umím si ale představit, že rozhodovací proces bude komplikovanější. Hlavně u věcí ad hoc. PPF měla vždy výhodu rychlosti rozhodování. Když jsme přišli, že jsme ve Švýcarsku objevili zajímavou firmu NBE a že je třeba si během pár dnů říci, zda do ní budeme investovat 10 milionů franků, tak na to stačil v podstatě jeden telefonát s Petrem Kellnerem a čtyři minuty. To není zcela triviální výhoda, že jsme se takhle rychle mohli dostat k člověku, který rozhodoval. Očekávám, že rozhodování v budoucnu bude více formální.

Pro mne je ta ztráta ale osobní. Ne že odešel člověk, který nás platil, ale že to byl někdo, kdo měl obrovský smysl pro humor a s kým jsem rád trávil čas. Na chodu Sotia se velmi aktivně podílel. My všichni se tady shodujeme, že nám teď chybí někdo, koho jsme v určitém smyslu považovali za kamaráda. Nejhorší pocit je to prázdno, že nezvoní telefon, nechodí od něj zprávy, kde se ptá, co je nového.

HN: Ještě k financování. Bude tedy ze strany PPF pokračovat ve stejné míře?

Tím, že se nám řadu programů podařilo dostat do klinického testování, začínají být vidět ve světě a začíná o ně být zájem, trávili jsme poslední rok intenzivními superzajímavými debatami s panem Kellnerem a panem Bartoníčkem o tom, co dál.

HN: Na co se ty debaty hlavně soustřeďovaly?

Na to, jestli jsme ochotni náš vývoj sdílet třeba s velkou farmaceutickou firmou, jestli bychom s některými programy třeba chtěli vstoupit na burzu. Pohybovali jsme se od scénáře „všechno si budeme vyvíjet a platit sami“ až po scénář typu „pojďme zkusit udělat IPO na burze“.  Někdy na přelomu prosince a ledna jsme dospěli k představě, jak chceme dál Sotio směrovat. 

HN: K čemu jste v debatách dospěli?

Domluvili jsme se, že nejlepší pozicí Sotia je využít to, co už umíme dobře: získávat kvalitní vědecké programy a vyvinout je až do fáze klinického zkoušení. Budovat Sotio jako biotechnologickou firmu západního střihu, což je trochu změna oproti scénáři: jsme v Česku, děláme to česky a všechno si děláme sami. Nezavírat oči před tím, že ty hlavní věci v oboru se dějí na východním a západním pobřeží USA a trochu ve Švýcarsku. Zkrátka musíme zásadně posílit přítomnost Sotia v USA, mít tam lidi.

HN: V Cambridgi na předměstí Bostonu v USA už máte laboratoře, program BOXR a nyní asi 40 lidí. Budete svoji americkou přítomnost posilovat tam? 

Ano. Pro nás je to velká mentální změna. Když jsem v roce 2009 říkal Petru Kellnerovi, že musíme být v Bostonu, že v tomhle oboru nikdo neví, kde Česká republika je, a pletou si nás s Čečnou, tak on vždy říkal: Ne, jsme z Prahy a budeme to dělat v Praze. Pak ale pochopil, že bez toho, abychom měli klinické vývojáře v Americe a byli součásti té komunity, to nepůjde. U našich programů, které jsou ve fázi klinického testování, jsme nyní připraveni mluvit s velkými farmaceutickými firmami o spolupráci.

HN: Co se bude dít teď dál?

Teď chceme skutečně systematicky vybudovat předpolí v Bostonu, kde bychom měli lidi z komunity klinických vývojářů a z komunity byznys developmentu se zkušenostmi z jiných biotechnologických a farmaceutických firem. Tito lidé mají kontakty – když do jiné firmy zavolá člověk z PPF, tak těžko uspěje. Musíme také najít lidi, kteří mají například i zkušenost s úpisem akcií na Nasdaqu, kteří vědí, jak ty procesy fungují a jak taková firma musí být nastavená. Lidi, kteří znají investiční bankéře, možné investory a jsou s nimi schopni zprostředkovat jednání. 

HN: Myšlenka vstupu na burzu tedy není mrtvá?

Mrtvá rozhodně není. Ale není to tak, že bychom si řekli, „jdeme na burzu“. Firmu ale chceme stavět tak, aby byla s takovým plánem kompatibilní.

HN: Co by konkrétně šlo na burzu? 

Idea je taková, že pokud se rozhodneme jít cestou burzy, může jít na burzu buď celé Sotio, anebo jednotlivé platformy. To by znamenalo nejen získat přístup ke kapitálu, ale – a to je možná důležitější – dostat se do povědomí v oboru a ukázat, že existujeme, že věci děláme dobře. Tato informace se z Prahy posílá těžko.

Když budeme mít něco, co by investoři na burze ocenili, chceme mít zkrátka možnost během jednoho roku IPO udělat. To ale znamená mít v USA správné lidi, mít za sebou rok rozhovorů, kde o naší firmě a jejích programech s investory hovoříme. To si musíme nejprve odpracovat.

HN: Co je zatím nejnadějnější program Sotia?

V současnosti je to jednoznačně projekt založený na interleukinu 15. To je látka stimulující imunitní systém, aby zabíjel nádorové buňky. Navíc se dobře kombinuje se zavedenými onkologickými léky. Tento program jsme před pěti lety získali ve velmi časné fázi akvizicí francouzské firmy Cytune a vypiplali jsme jej až do klinických zkoušek. Ty v současnosti probíhají ve Francii, Španělsku, v USA a od tohoto měsíce už i v Česku. Ve fázi I už látku dostalo asi 50 lidí. Fáze I teď končí a u určitých nádorových onemocnění ji začneme testovat ve fázi II. Na světě jsou další asi tři firmy, které vyvíjejí podobnou látku a jednu z nich, Synthorx, koupilo Sanofi na konci roku 2019 za 2,5 miliardy dolarů. Takže interleukin 15 je vnímán jako velmi atraktivní přístup. My budeme v další fázi zkoumat jeho využití u nádoru kůže a nádoru ledviny.

HN: Jak jste spokojeni s programem založeným na takzvaných dendritických buňkách?

To je náš nejstarší program, kolem kterého bylo Sotio postavené. Řada lidí v Sotiu by vám řekla, že největší úspěch je, že jsme s přípravkem na nádor prostaty završili už fázi třetího klinického testování. To byl obrovský projekt, testovaný téměř na 1200 pacientech po celém světě. Během možná tří čtyř měsíců budeme publikovat výsledky.

HN: Zde byste měli stále ambici dotáhnout projekt do konce sami?

Vzhledem k tomu, že to je první program, na kterém bylo Sotio postavené, byla tady vždy ambice to udělat sami až do konce. Máme třeba software řídící výrobu i logistiku po celém světě. Myslíme si, že nikde neexistuje firma, která by tyto buněčné terapie uměla logisticky zvládnout lépe.

HN: Když budete optimista a vše půjde dobře, jak je tedy Sotio daleko od toho, aby dalo na trh lék pro nějakou formu rakoviny?

U léku na prostatu je timeline jasná. Když bychom byli optimisté, tak jsme asi dva roky od uvedení na trh. Pokud by toto nevyšlo, další kandidáti jsou naše dva programy založené na interleukinu 15. Tam může být proces o dost rychlejší, jde o jiné látky. V těchto případech by to mohlo trvat ještě tak asi čtyři roky. Pak jsou tu naše další dva programy, které využívají dendritické buňky – na léčbu rakoviny vaječníků a plic – také prošly fázemi II velmi pozitivně. Ale léčba dendritickými buňkami je složitější a ekonomicky velmi nákladná. Ta látka se vyrábí pro každého pacienta na míru z jeho vlastní krve. Oproti tomu lahvičku interleukinu 15 vyrobíme pro všechny stejnou a pacienti ji dostanou formou injekce v ambulanci. Nyní s PPF zvažujeme, nakolik dává ekonomicky smysl, abychom u preparátu na rakovinu vaječníků dělali fázi III, která bude trvat další čtyři roky a bude stát vysoké desítky milionů dolarů. Zde nám i pandemie všechno výrazně ztížila. Abychom přípravky mohli vyrábět, potřebujeme k tomu půl litru krve pacienta a ta musí přiletět třeba z USA do 30 hodin, dokud jsou buňky živé. A to je se současným stavem letecké dopravy často neřešitelný úkol. 

HN: Takže se teď u některých programů dostáváte do nejnapínavější fáze...

Nevím, kde to zaklepat, ale pro nás tento rok může být velký. Měli bychom mimo jiné také zahájit klinickou studii s přípravkem SOT102 proti nádorům žaludku a slinivky. Pro mne je to nesmírně zajímavý program, protože tato onemocnění jsou strašlivá, téměř na ně neexistuje léčba a mnoho firem léčbu hledá. My s touto molekulou máme velmi zajímavé výsledky v preklinických pokusech na myších. Zároveň by začátkem příštího roku mohla začít první klinická studie s takzvanými CAR T buňkami, založenými na technologii BOXR.

Když se naše programy dostaly do fáze, že se o ně začaly zajímat velké firmy v oboru, spustila se i nějaká obchodní jednání kolem možné spolupráce. A to pak bylo vidět, že Petr Kellner úplně pookřál. To byly situace, ve kterých se cítil jako ryba ve vodě a ve kterých vynikal. A je mi hrozně líto, že u toho nebude.

https://archiv.ihned.cz/c7-66921070-nbouc-4d943361a548c04