Inflace a centrální banka
Data o inflaci i proto byla poměrně příznivá, zejména u cen průmyslových výrobců. Dalším faktorem podporujícím stabilitu cen byla slabší osobní spotřeba, což se projevilo u maloobchodních tržeb. Stále platí, že schopnost utrácet je velmi nerovnoměrně rozdělena mezi vysokopříjmové skupiny, které táhnou většinu růstu osobní spotřeby, a zbytek populace, který si utrácet nemůže dovolit. Nízká míra úspor a citlivost na růst cen aktiv (hlavně akcií) vytvářejí křehkou rovnováhu, která bude citlivá především na úspěšnost nebo neúspěšnost investic do AI infrastruktury. Zvyšovat sazby za takto křehké rovnováhy by podle našeho názoru bylo nerozumné na hranici se zahráváním si s jejím narušením a propadem do recese. Proto věříme, že ve FOMC převládne opatrnost a důvěra v postupný návrat inflace k cíli Fedu. Důležité z tohoto hlediska bude zářijové zasedání FOMC, které poskytne informace o vývoji postoje jeho jednotlivých členů, zejména těch, kteří na minulém zasedání hlasovali pro zvýšení sazeb.
Rizika
Geopolitika (především Perský záliv), politika (blížící se volby do Kongresu) a obavy z bubliny u AI infrastruktury zůstávají hlavními riziky. Geopolitika je důležitá především pro inflaci, a tím pádem sazby Fedu, volby rozhodnou o tom, zda se Donald Trump na zbytek volebního období stane „chromou kachnou“, a investice do AI budou buď znamenat zvýšení produktivity a urychlení růstu ekonomiky, nebo povedou k finanční katastrofě. Přicházející informace a měnící se názory na tato témata by v září měly být hlavními zdroji pohybů na finančních trzích v USA i ve světě.