Nova oslavila 30 let, jak byste toto období zhodnotila?
Tato otázka tu padá často. Přemýšlela jsem nad tím, jak to vůbec může zhodnotit člověk, který je tu z hlediska těch 30 let relativně krátkou dobu, a ještě je z jiné země.

Ale proto se to možná hodnotí líp, máte odstup.
Může být, ale já jsem možná i zaujatá v tom, že pro mě je opravdu čest pro Novu pracovat. Podle mě je skvělé, že se Nově podařilo spustit televizi, kterou lidé sledovali tenkrát a sledují ji i o 30 let později. Myslím si, že to je opravdu úžasný počin a hlavní dík patří divákům, kteří nám zůstali věrní a sledují naše programy. Dodávají nám stále energii a touhu přinášet další a další věci, které se jim líbí. Součástí toho všeho je i obrovská pokora, protože máme jako televize něco za sebou.

Jak jste se těšila na oslavy třicetin Novy?
Je to takové zvláštní, protože my jsme se připravovali v podstatě už od minulého roku. Oslavy mají různé fáze, prolnou se programem, marketingem i komunikací, vyrazíme i za diváky. Je to velmi komplexní téma, ale je to samozřejmě úžasný pocit. Myslím, že 30 let je opravdu krásné číslo, je to už taková dospělost. Opravdu, když na to člověk pomyslí, tak mě zaplaví naděje, že když se zvládlo těch 30 let do teď, že se zvládne i těch dalších 30 let. Nova má stále co nabízet.

Jak to vidíte za dalších třicet let?
Svět se rychle vyvíjí, teď se hlavně vyvíjí digitalizace a technologie, které všechno mění a vytváří nové možnosti. Mění se přirozeně způsob, kterým diváci sleduji obsah, vidíme to hlavně u mladšího publika. Myslím si, že konzumace video obsahu nadále poroste a bude se jen fragmentovat podle způsobů, jakými svoje oblíbené pořady diváci budou sledovat. Všechno se individualizuje a personalizuje, avšak věřím, že silné kvalitní příběhy tu budou vždy mít své místo.

Když tenkrát začala Nova vysílat, přinesla určitou revoluci na trh z hlediska typu programu, který nabízela, i způsobu, jakým dělala zpravodajství. Za těch 30 let ukázala, že stále dokáže udržovat trendy, a to je asi i to, na co se soustřeďujeme v poslední době nejvíc, tedy být připraveni na výzvy budoucnosti a najít způsob, jak stále a nadále našim fanouškům přinášet příběhy, které je baví sledovat a které si u nás najdou.

Jaké jsou ty výzvy budoucnosti? Kde hledáte inspiraci, protože za poslední dva tři roky se Nova rozrostla o další kanály, začali jste točit své seriály... Kam to půjde dál, nejste už na hranici?
Určitě nejsme na hranici sil a už vůbec ne na hranici chuti (smích). Myslím si, že máme vášeň pro to, co děláme. V Nově pracujete tým lidí, kteří velmi chtějí přinášet věci, které diváky baví, takže nás spojuje i vzájemná touha nějakým způsobem jít dopředu.

My samozřejmě mnohokrát čerpáme inspiraci v zahraničí. Člověk z toho umí navnímat, co nás asi čeká. Celková konzumace videoobsahu ve světě roste, stejně jako zájem o kvalitní video. Vybudovali jsme tu jeden z největších kreativních týmů pro hranou tvorbu, máme opravdu silnou produkci, znásobili jsme počet vyrobených projektů. Myslíme si, že jsme na budoucnost připraveni.

Český a i slovenský trh je malý a diváci podle průzkumů déle hledají, na co se dívat, než stráví samotným sledováním televize. Nebojíte se, že diváka zahltíte?
Nebojíme se, protože právě tam podle nás přichází naše výhoda – tou je naše schopnost vytvořit seriály a projekty, které lidé vyhledávají a masově sledují, ať je to v lineárním vysílání nebo na Voyo. Lidé chtějí a budou chtít sledovat něco, co je baví. Problém toho, že je obsahu na platformách moc, pak vlastně nahrává lineárním televizím. Tam najdete předvybraný obsah, který je nasazený tak, aby vyhovoval divákům na dané stanici v daném denním čase. Aby to lidem zapadlo do jejich „koloběhu života“.

Jak jste se popasovali s odloženou sledovaností? Nebo stále platí, že se diváci posadí kolem osmé hodiny k televizi?
Naštěstí to stále platí. Samozřejmě roste i podíl odložené sledovanosti, ale ještě stále se dominantní sledovanost tvoří během živého vysílání, kdy ho počítáme v rámci 24 hodin. Poměr diváků je neporovnatelný, většinová část sleduje program během prvních 24 hodin a v odložené sledovanosti pak ještě nabíhají nějaká procenta, ale nezdá se, že by se to brzo mělo překlápět. On je to takový přirozený moment sledovaní obsahu: čekám, až bude nová epizoda, protože chci vědět, co se bude dít dál.

Nebo si počkám a pustím si třeba dva nebo tři díly najednou.
Přesně tak, a to je zase ta výhoda moderního způsobu šíření obsahu. Je tu možnost mít celý seriál pohromadě a mohou se na něj podívat i diváci, kteří nemají trpělivost čekat z týdne na týden.

Která vaše stanice je nejsledovanější? Je to stále hlavní stanice Nova?
Ano, určitě. Nova je nejsledovanější stanice v Čechách u aktivní populace, což je věkové rozpětí 15 až 54 let a přichází s tím samozřejmě i velká zodpovědnost. V dnešní době, kdy každý spíše řeší své osobní potřeby a osobní konzumaci, není jednoduché tvořit programovou skladbu a programy, které dokážou zasáhnout masu diváků.

Co vlastně dělá programový ředitel?
To je častá otázka (smích). Do teď jsem na ni ale nenašla jednoduchou odpověď. Tvoří program? (smích)

Podepisuje jen scénáře nebo sám vymýšlí program?
Programový ředitel vlastně připravuje programovou strategii. To znamená, že má na starosti návrhy řešení pro jednotlivé dny v týdnu a pro klíčová časová okna. Tedy co a jaký typ programu se bude vysílat ve který den v daném čase. Potom je to už o další detailnější práci. Jednotlivá časová okna mají nějaké parametry a nějaké zaměření. Tam se úzce spolupracuje s oddělením vývoje a výroby, aby se dané programy zabezpečily. Programový ředitel má dále na starosti i to, jak vypadá portfolio kanálů. To znamená, které stanice v tom portfoliu jsou a na koho jsou zaměřené, jaký program nabízejí, jaká je jejich programová koncepce...

Co se týká scénářů, samozřejmě se účastní na posuzování hlavně dlouho připravovaných projektů, protože tam je velmi důležité nastavit správné vyznění. Projekt se totiž připravuje a objednává do výroby už s nějakým záměrem, kde bude nasazený. Víme, jakého diváka chceme oslovit, a to je velmi důležité.

Když se vám nějaký program opravdu líbí, prosadíte si ho, i když ostatní jsou proti?
Já velmi vítám týmovou práci. V podstatě neexistuje nikdo na světě, kdo může na sto procent garantovat, že nějaký program bude fungovat, protože do toho vstupuje tolik parametrů. Proto je velmi důležité opravdu pracovat v týmu a pracovat v týmu lidí, kteří jsou zkušení a mají opravdu přehled. Je důležité nějakým způsobem svůj pohled s nimi konfrontovat a diskutovat o něm. Pak víme, že jsme společně dospěli k tomu nejlepšímu řešení, které můžeme divákům přinést.

Jsou samozřejmě věci, kterým věřím, ale nefunguje to tak jednoduše, že bych se ráno vzbudila a řekla si: Tohle chci vysílat a hned jdeme do vysílání.

Některé seriály máte v české i slovenské verzi (například Zlatá labuť a Dunaj), ale třeba na Markíze teď běží seriál Specialisté v české verzi. Napadlo vás vysílat na Nově nějaký slovenský seriál ve slovenštině?
To je velmi dobrá otázka. To, že na Slovensku na Markíze běží české kriminálky, je poměrně nedávná změna. Historicky se to nedělo, ale před časem jsme se odvážili vyzkoušet hlavně Policii Modrava, jako jeden z nejúspěšnějších seriálů televize Nova, a zjistili jsme, že slovenský divák na to velmi pozitivně reaguje. Proto jsme rozšířili objem kriminálních seriálů Novy, které Markíza nabízí. A tím, že se na Slovensku spustila Markíza Krimi, tak se otevřela možnost spolupracovat na tomto žánru ještě víc.

Co se týká opačné výměny obsahu, tak Nova už v minulosti vysílala například slovenského Utajeného šéfa, na malých kanálech vysílá Nova Fun seriál Súsedia, Nova Lady vysílá seriál Oteckovia, takže se snažíme zakomponovat do vysílacích plánů i slovenský obsah. Na Slovensku v podstatě nevznikají kriminální seriály, ten žánr tam nebyl dlouhodobě úspěšný, takový větší úspěch jsme zaznamenali se slovenskou adaptací seriálu Případy mimořádné Marty, jak se to jmenuje v Čechách, na Slovensku máme Výnimočnú Nikol. Tam jsme vlastně po delší době zaznamenali výraznější úspěch s kriminálním seriálem.

Je český a slovenský divák stejný? Jsou tam nějaké rozdíly?
Určitě, je to stejné, jak byste se zeptala, jestli jsou Češi a Slováci stejní. Nejsou. Každý národ má svá specifika, nějaké své potřeby, nějaké své oblíbené věci a program na to musí reflektovat. Kdyby byli stejní, tak asi vysíláme stejné programy. Nejsou to ale velmi rozdílné trhy. V něčem jsme si podobní, asi hlavně čerpáme ze společné historie.

Zmínila jste, že v Česku je větší obliba detektivních příběhů, které se na Slovensku moc „nechytily“.
Ano, to jsem často říkala, že na Slovensku spíše fungují výrazné emoce, a tím jsme si dlouhodobě vysvětlovali to, proč na Slovensku kriminální žánry dlouho nefungovaly. Slovenský divák až tak nepotřeboval vyřešit rovnici v seriálu a dopátrat se k nějakému závěru, ale potřeboval si poplakat, zamilovat se. Prostě vyhledával jiné atributy a myslím si, že to stále v nějaké míře platí. Vidíme to i na Voyo, které nabízí spoustu českého i slovenského obsahu a některý si vyměňuje. Je super, že můžeme nabídnout jednotlivcům, kteří o to mají zájem, možnost zhlédnout program Markízy i program Novy.

Liší se nějak sledovanost během týdne a o víkendu?
Ano, počet diváků se liší. Myslím si, že tak nějak přirozeně kopíruje koloběh týdne a historické návyky. Nejvíc diváků je před českými obrazovkami v neděli, hlavně v neděli večer. Neděle je celkově silná. Druhý nejsledovanější den v rámci hlavního vysílacího času je pondělí.

Sledovanost je stále největší mezi 19. a 21. hodinou?
Ano, vždy to bylo kolem 20:50. Tedy čas, kdy přišlo nejvíc diváků. Tomu úseku říkáme první prime time, ten začíná ve 20:20. Kopíruje čas, kdy je u obrazovek nejvíce lidí. Druhý prime time je přibližně po půl desáté, to začíná druhé prime time pásmo, které navazuje na to první.

Ráno tedy přijdete do práce a proberete sledovanost?
Ano, každé ráno přijdou čísla sledovanosti za předcházející den, samozřejmě se ta čísla potom aktualizují o odloženou sledovanost, takže máme vývoj sledovanosti daného dne a daného programu. Vidíme celý den, všechny programy, všechny stanice. Vidíme, co divák sledoval, když náhodou od něčeho odešel, kam šel. To je pro nás důležité sledovat – jestli se mu něco líbí nebo nelíbí, jestli je u nás spokojený, jestli to, jak jsme mu to naservírovali, mu vyhovuje v rámci dne. Na základě toho děláme případné změny.

Vždy jste pracovala v televizi? Třeba rádio jste nezkoušela?
Ne, nezkoušela, protože jsem vlastně hned naběhla do televize, relativně brzo po vysoké škole. Tím, že to byla vždy moje vysněná práce, tak už mě ani nenapadlo pokukovat jinde a měla jsem to obrovské štěstí, že v rámci firmy jsem vždy dostala nějakou příležitost se posunout, takže jsem se mohla naučit něco nového, a to mě strašně baví.

Jednou jste říkala, že když jste byla v MTV na praxi, tak jste pracovala současně ve dvou odděleních?
Ano, tehdy ta oddělení hledala studenty, tak jsem řekla, že beru obě. A že uvidíme potom v praxi, jak to bude fungovat. Dalo mi to větší šanci se rozkoukat, naučit se, a byl to vlastně první kontakt s televizí. Tehdy jsem narazila na super nadřízenou, která mi ukázala, jakým způsobem fungují akvizice, jak funguje sestavování vysílací struktury. Tím, že tehdy zrovna spouštěli nový kanál, jsem měla možnost odsledovat, o čem to vlastně je, protože není jednoduché dostat se k těmto tématům. Člověk z venku musí mít opravdu štěstí na nějakou praxi, aby se vůbec dostal do těch oddělení a naučil se, jak vše funguje. Pro mě to byl vlastně odrazový můstek.

Těšíte se teď na něco, třeba na nový seriál?
Já se vždy těším, když se něco spouští, je to můj každopůlroční adrenalin. Když se spouští nová sezona, tak jsem v takovém napětí a očekávání, jak to dopadne. Potom máme nějaké poučení, ve kterém chvilku žijeme, a už připravujeme další sezonu.

Pak ale máte v programu stálice, třeba seriál Ulice se už vysílá 20 let a stále má sledovanost.
Dokonce se snažíme, aby se v Ulici obměňovala i generace diváků, to znamená, aby Ulice stále měla možnost přitahovat generace mladších diváků. V Ulici totiž krásně funguje multigenerační sledování, tím, že tam jsou multigenerační postavy a jsou tam opravdu různorodé příběhy. Máme velmi zkušený tým, který pracuje na tom, aby postavy a příběhy reflektovaly lidi a to, co zažívají. Seriál se připravuje výrazně dopředu, připravuje se na konkrétní dny, na konkrétní týdny a měsíce, tak aby přesně odrážel potřeby a náladu všeho, co lidé zažívají. Na Ulici jsme nesmírně hrdí, to je jedna z hlavních vlajkových lodí Novy.

Druhým takovým seriálem je Ordinace v růžové zahradě, kdy diváci udělali „revoluci“, když jste ho chtěli v roce 2021 ukončit.
Nechtěli jsme ho doslova zrušit, stáhli jsme ho z hlavního kanálu a přesunuli jsme ho na Voyo. My jsme opravdu rádi, že Ordinace pokračuje, protože na Voyo se těší velké oblibě a stále nabírá i nové diváky, což je super. Připravuje ho velmi šikovný a zkušený tým.

Celý den jste v televizi, když přijdete domů, díváte se na ni ještě? Jste ji schopna vnímat jen jako divačka?
Když přijdu domů, tak nekoukám na televizi, protože mám malé děti, takže v první řadě řeším je. Miluji ale sledovat programy jakékoli a kdekoli. Od malička jsem byla fanoušek, takže televize je moje vysněná práce. Když se bavíme o tom, co sleduji doma a jestli se na to umím podívat jen jako divák? Určitě, na konci dne do všeho vstupují nějaké osobní pocity a osobní sympatie vůči tomu, co člověk sleduje, ale určitě tam funguje i nějaká profesionální deformace. Ale velmi ráda se podívám tak, abych si odpočinula.

Dáváte přednost těm detektivkám nebo něčemu úplně jinému?
Záleží. Když se díváme s manželem, tak ano, jsou to spíš dobrodružné nebo přesně kriminální seriály. Když se dívám sama, tak se ráda podívám na typicky ženský obsah a oddychovější věci.

Když máte malé děti nechystáte dětský kanál?
Dětský kanál ve Skupině Nova nemáme, ale máme krásnou dětskou sekci na Voyo, které je plná všech oblíbených pohádek a v lokálním jazyku. V tom Voyo poskytuje pohodlí pro děti i pro maminky, mohou se dívat kdykoli a kdekoli, jak potřebují, a je to tam k dispozici bez reklam.

Jak relaxujete, když jste stále v tom jednom kole?
Nejraději relaxuji s rodinou, aktivity se přizpůsobují věku dětí. Mně nevadí, že jsem v jednom kole, stále si snažím opakovat, že mám v životě velké štěstí, že mám zdravé děti a dělám práci, která mě baví a naplňuje, takže se za to snažím být vděčná.

Zdroj: iDnes.cz
Autor: Jitka Venturová

Tiskové zprávy

Rozhovory a podcasty

Kontakt pro média

Leoš Rousek

Odběr novinek

Přihlaste se k odběru nejnovějších tiskových zpráv, rozhovorů, podcastů a Insightů

Ke stažení

Loga a fotogalerie ze skupiny PPF