Jak je na tom nabídková strana ekonomiky?

Indikátory stavu dodavatelsko-odběratelských řetězců

Už v září minulého roku jsme se na příkladu problémů s dodávkami čipů pro automobilky zabývali tématem narušených dodavatelsko-odběratelských vztahů, což je největší slabina nabídkové strany. Protože jde podle našeho názoru o jedno z klíčových témat letošního roku, a to jak z hlediska výkonnosti ekonomik, tak z hlediska inflace, vracíme se k němu. Tentokrát se podíváme na některé makroekonomické indikátory týkající se dodavatelsko-odběratelských vztahů, tedy v jakém stavu je nabídková strana ekonomiky a zda se její situace zlepšuje.

Na stav dodavatelsko-odběratelských řetězců je možné usuzovat nepřímo z indikátorů, které jsou jimi ovlivněny. Typicky jde například o ukazatele vývoje dodacích lhůt, stavu a vývoje zásob, objemu nedokončených zakázek, cen v dopravě a vytíženosti dopravy. V rámci snahy optimalizovat dodavatelské řetězce pro podniky byly už před lety vypracovány indexy kombinující jednotlivé ukazatele, jež umožňují měřit jejich kvalitu. Na makroekonomické úrovni však donedávna nic podobného neexistovalo. Problémy z poslední doby však motivovaly výzkumníky z newyorského Fedu k vytvoření a zveřejnění indexu,[1] který by měl měřit stav dodavatelsko-odběratelských řetězců. K tomuto účelu použili indexy mapující stav lodní dopravy (Baltic Dry index a Harpex index) a ceny letecké dopravy do a z USA.

Dalším zdrojem dat byly indexy nákupních manažerů (Markit IHS PMI a ISM). Konkrétně u těchto indexů využili subindexy měřící vývoj dodacích lhůt, objem rozpracovaných zakázek a stav zásob. Tato data statisticky zpracovali pomocí analýzy hlavních komponent. Výsledek jejich úsilí vidíme v grafu, který jasně ukazuje dopad pandemického šoku. Pozitivní je, že podle autorů indexu se začínají objevovat náznaky zlepšování situace. V tomto speciálu se podíváme na jednotlivé ukazatele související se stavem dodavatelsko-odběratelských vztahů. Nejprve prozkoumáme několik ukazatelů z USA a potom z EU.

[1] https://libertystreeteconomics.newyorkfed.org/2022/01/a-new-barometer-of-global-supply-chain-pressures/

Poměr zásob k prodejům – USA

Prvním indikátorem, na který se zaměříme, je poměr zásob k prodejům v USA. U tohoto indikátoru je typické prudké zvýšení kvůli poklesu prodejů v období recese. Na grafu to vidíme velmi zřetelně v období recese po finanční krizi 2008/2009 a v podstatně mírnější formě v období recese po roce 2000.

V období recese na začátku pandemie došlo také k prudkému růstu tohoto ukazatele, což souviselo s propadem prodejů kvůli restrikcím. Nás ovšem zajímá především opak – tedy prudký propad tohoto ukazatele, který následoval po uvolnění restrikcí. Důvodem tohoto propadu byla kombinace mimořádně vysoké poptávky a problémů nabídkové strany do značné míry souvisejících s objektem našeho zájmu, tedy narušenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy.

Hloubka a rychlost propadu ilustrují míru nerovnováhy, jíž po ukončení restrikcí ekonomika čelila. Obzvlášť extrémní byla situace v maloobchodě, což však do značné míry souvisí s enormní poptávkou způsobenou kumulací vládního stimulu, úspor z doby restrikcí a uspokojování odložené spotřeby. Pozitivní je, že se indexy pro všechny tři sektory začínají vracet k normálu. Bohužel není jasné, do jaké míry se na tom podílí normalizace stavu zásob (a tedy normalizace stavu dodavatelsko-odběratelských řetězců) a do jaké míry je to způsobeno postupným návratem poptávky do normálu. Normalizace je v každém případě v počáteční fázi, a nerovnováha poptávky a nabídky tak trvá.

Dodací lhůty – USA

Druhým indikátorem je vývoj dodacích lhůt v USA. Jako zdroj jsme použili jednak indikátory regionálních Fedů a jednak subindexy ISM indexů. Zajímavé je, že dodací lhůty se prodlužovaly už před pandemií.

Pravděpodobně to souviselo s oživením ekonomiky, a tedy vyšší poptávkou v prvních letech prezidentství D. Trumpa. Útlum ekonomiky ve druhé polovině jeho mandátu v důsledku obchodní války s Čínou rychle posunul index k normálním hodnotám. Odchylka způsobená pandemií však byla podstatně větší a do značné míry souvisí s narušenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy. Podobně jako u poměru prodejů k zásobám i zde vidíme náznak obratu, což dává naději, že by se mohla situace začít trvaleji zlepšovat. Zatím však tento ukazatel indikuje, že stále existují značné problémy a nabídková strana ekonomiky není schopná normálně uspokojovat poptávku.

Rozpracované zakázky – USA

Stejně jako u dodacích lhůt je tento ukazatel složen z několika indexů (zdrojem jsou opět regionální Fedy a subindexy ISM). Pomocí analýzy hlavních komponent je extrahován index. Na začátku pandemického šoku došlo k prudkému poklesu objemu rozpracovaných zakázek. Stejně jako v předchozím podobném případě v roce 2009 to bylo kvůli poklesu poptávky.

Po zmírnění restrikcí rozpracované zakázky rychle rostly, až se dostaly na nejvyšší úroveň od roku 2005. Tento růst byl způsoben nerovnováhou poptávky a nabídky, kdy náhle zvýšenou poptávku nebyli producenti schopni rychle uspokojit, a jedním z důvodů tohoto stavu byly problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích. Situace se však podle vývoje indexu zjevně rychle normalizuje. Obratu tohoto ukazatele začal poměrně rychle a jeho úroveň se už blíží normální stavu.

Ceny v dopravě – USA

K příčinám narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů patří logistika, konkrétně kapacitní potíže především lodní a letecké dopravy. To vede k problémům jak u subdodávek, tak u dodávek zboží. Jedním z indikátorů stavu jsou ceny dopravy, které u přetížených dopravních tras prudce narostly. Jako příklad uvádíme vývoj cenových indexů v letecké dopravě publikovaný americkým Bureau of Labor Statistics na trasách do USA a z USA. Z vývoje indexů je patrné, že problém je hlavně s dopravou do USA, což souvisí s enormním růstem spotřeby v loňském roce. Rovněž je zřejmé, že zatím se situace nezlepšuje, spíše naopak. Z hlediska subdodávek, a tedy stavu dodavatelsko-odběratelských řetězců, je důležitá především trasa z Asie do USA.

Rozpracované zakázky v průmyslu – EU

Index rozpracovaných zakázek v průmyslu je vypočten ze subindexu indexu důvěry Evropské komise týkajícího se úrovně zakázek. Stejně jako v USA byl extrémně prudký propad na začátku pandemie vystřídán rychlou normalizací a následně růstem na maxima, tentokrát už od roku 1991 (tedy za dobu existence tohoto průzkumu). Na rozdíl od USA se index drží na maximech, což naznačuje, že v EMU ještě normalizace situace v průmyslu nezačala a trvají významné problémy v dodavatelsko-odběratelských vztazích.

Zásoby v průmyslu – EU

Dalším ukazatelem je vývoj zásob v průmyslu. V první fázi pandemie vidíme nárůst zásob, což souviselo s praktickým zastavením produkce při plošných uzavírkách. Po uvolnění restrikcí se začaly zásoby rychle vyčerpávat a jejich úroveň klesat, až se dostala na historická minima. To souviselo částečně s obnovením poptávky, ale podstatnou roli zde hrála neschopnost nabídkové strany dostatečně produkovat v důsledku narušení dodavatelsko-odběratelských řetězců. Vývoj indexu ukazuje, že se situace pomalu začíná zlepšovat, ale z hlediska historie zůstává stále stav zásob mimořádně nízký.

Závěr

Vývoj jednotlivých ukazatelů týkajících se stavu dodavatelsko-odběratelských řetězců ukazuje, že se situace už sice začala zlepšovat, ale že je stále ještě hodně daleko od normálu.

Je tedy pravděpodobné, že nabídková strana ekonomiky bude mít v dohledné budoucnosti (minimálně v nejbližších měsících) i nadále problém plně uspokojit poptávku a že i nadále bude prostor pro zvýšené inflační tlaky, které s tím souvisejí. To v situaci, kdy už nějakou dobu inflace výrazně zrychluje, což s sebou nese rovněž menší psychologické bariéry pro zvyšování cen a celkový růst inflačních očekávání, což se promítá do cenotvorby. Navíc se postupně budou projevovat sekundární dopady předchozího růstu cen, a období vyšší inflace se tedy bude prodlužovat. Ovšem z globálního hlediska je situace podstatně jiná.

Fed se ke zvýšení sazeb jen chystá a ECB je stále opatrná se ke zvyšování sazeb vůbec vyjádřit. Kombinace dopadů problémů v dodavatelsko-odběratelských vztazích na nabídkovou stranu ekonomiky a laxní politiky hlavních centrálních bank může vést až ke vzniku nebezpečné inflační spirály, ve které se bude projevovat vliv slabosti nabídkové strany ekonomiky, zvýšených inflačních očekávání, zrychlení růstu mezd a likvidace úspor kvůli obavám ze ztráty jejich hodnoty, což bude podporovat poptávku.

Cenou za laxnost tak může být nutnost později zpřísňovat měnovou politiku mnohem více s podstatnými dopady na výkonost ekonomik. ČNB sice může díky ostrému zvýšení sazeb úspěšně utlumit domácí inflační tlaky, ale vzhledem k malé velikosti a otevřenosti české ekonomiky stejně můžeme doplatit na váhání jinde ve světě.