Inflace a centrální banka
U inflace se zatím zavedená cla nadále nijak výrazně neprojevují. Inflace se vyvíjela v souladu s očekáváním. Pro její další vývoj bude důležitý jednak dopad cel, který by ji měl zvyšovat, a jednak tempo růstu nájmů, které by mělo poměrně výrazně klesat. Nájmy mají v CPI velkou váhu, jejich váha v preferovaném inflačním ukazateli Fedu, tedy jádrovém indexu PCE, je však citelně nižší. Nejistota kolem dopadu cel do inflace vede Fed k opatrnosti – na jeho posledním zasedání zůstaly sazby beze změny a komunikace jeho představitelů konzistentně potvrzuje delší období vyčkávání a stabilních sazeb. To nás vedlo ke snížení počtu očekávaných snížení sazeb ze tří na dvě s tím, že k prvnímu by mělo dojít nejdříve v září. Ve futures na federální fondy jsou momentálně započtena také dvě snížení sazeb. Kromě vývoje inflace bude pro časování snižování sazeb klíčová stabilizace situace ohledně cel, což Fedu umožní lépe odhadnout budoucí vývoj inflace.
Rizika
Kromě přímých dopadů zatím stále neustávajících šoků přicházejících z Bílého domu (zatím posledním je hrozba 50% cel pro EU) je klíčovým rizikem pro americkou ekonomiku dopad nejistoty vyvolávané neustálými změnami. Index spotřebitelské důvěry Conference Board sice naznačil, že nejhorší by snad už mohlo být za námi, ale slabší osobní spotřeba a odkládání investic mohou i tak vést ve zbytku letošního roku k citelnému zpomalení ekonomiky (bráno z hlediska konečné domácí spotřeby, bez vlivu zásob a zahraničního obchodu).