Americké snahy snížit deficit obchodní bilance mění dosavadní světový řád

Co způsobuje chronický americký deficit obchodní bilance? 

Americký prezident Donald Trump si dal za cíl snížit deficit běžného účtu a je ochotný zbořit zavedený světový řád, jen aby svého cíle dosáhl. Podle amerického prezidenta totiž obchodní deficit znamená okrádání USA. Tento svérázný názor ale může vyvolat celosvětovou recesi. 

Běžný účet platební bilance zahrnuje transakce dané země se zbytkem světa, tedy zjednodušeně rozdíl mezi tím, co země vyveze a doveze. Pokud vyváží více než dováží, je běžný účet v deficitu a tento deficit je pak vyrovnán finančním účtem, tedy přílivem investic, ať již přímých nebo portfoliových. Podle ekonomické teorie by se deficit běžného účtu neměl držet dlouhodobě na vysoké úrovni, protože snižuje poptávku po domácí měně a vede tak k jejímu oslabení, což zlevňuje exporty a zdražuje importy, čímž se běžný účet postupně vyrovnává. Ale jak pravil Goethe: „Šedá je teorie a zelený strom života.“ V praxi mají některé země jako například USA běžný účet deficitní dlouhodobě, zatímco jiné naopak dlouhodobě hospodaří s jeho výrazným přebytkem, například EU nebo Čína. 

Jak je to možné? Jednoduše kvůli pozici amerického dolaru jako rezervní měny. Státy po celém světě drží velkou část svých rezerv právě v dolarech a z toho plyne vysoká poptávka zejména po amerických dluhopisech. Roli samozřejmě hraje i dobrá výkonnost americké ekonomiky a s tím související výhodnost investic. Zahraniční investoři tak vracejí vydělané dolary zpátky do USA nákupem amerických aktiv, například státních dluhopisů nebo akcií. Tím drží americké sazby nízko a americký dolar silný, a umožňují tak americkým spotřebitelům žít si tzv. nad poměry, tedy více spotřebovávat než vyrábět. Proč by takováto situace měla Američanům vadit? Například americký ekonom a bývalý ministr financí Larry Summers naopak aktuální pozici dolaru jako rezervní měny vítá s tím, že USA mohou nakupovat zboží za velice nízké ceny a platit penězi, které si samy mohou tisknout. Donald Trump naopak argumentuje, že chce vrátit výrobu do USA. I to může mít svou logiku. Pokud by se totiž najednou situace změnila a o americký dluh by nebyl zájem, USA nebudou mít kapacity vyrábět. 

A k obratu dojít může, protože dosavadní model stojí na tom, že USA utrácejí a Evropa spolu s asijskými zeměmi spoří, což nemusí trvat věčně a jde o určitou formu nerovnováhy. Mohou ale cla tuto rovnováhu pomoci narovnat? Jakou výrobu si představuje Donald Trump, že přesune do USA? Je pravda, že zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu v posledních 50 letech, kdy USA mají chronické deficity běžného účtu, klesá, ale Američané přecházejí do služeb na lépe placené pozice, navíc americké firmy využívají k výrobě levné továrny v Asii i v Latinské Americe, ale doma nechávají činnosti lépe placené, jako je vývoj, design, distribuce a podobně.

Přesunout továrny na montování mobilních telefonů nebo na výrobu textilu do USA by znamenalo nová pracovní místa pro méně kvalifikované pracovníky s nižší mzdou, a to v situaci, kdy se nezaměstnanost v USA pohybuje okolo 4 % a tvrdá antiimigrační politika bude velmi pravděpodobně silně regulovat příliv pracovníků ze zahraničí. Tedy v konečném důsledku by způsobila jen zvýšení cen a snížení životní úrovně Američanů. Otázkou ale je, zda vůbec mohou cla pomoci přesunu výroby do USA. Pravděpodobnějším výsledkem bude snížení deficitu s některými zeměmi (aktuálně s Čínou, na kterou byla uvalena nejvyšší cla) a přesun výroby do jiných zemí, tedy zvýšení deficitu běžného účtu s jinými zeměmi. Změna v celkovém americkém deficitu běžného účtu by tedy nemusela být prakticky žádná. 

Nedostatek úspor domácností jako příčina deficitu běžného účtu 

Na deficit běžného účtu se lze podívat i přes národní účetnictví. Z výdajového pohledu se HDP počítá jako součet spotřeby (domácností i vlády), investic a čistého zahraničního obchodu. Z této rovnice pak vyplývá, že deficit/přebytek zahraničního obchodu odpovídá rozdílu mezi úsporami a investicemi. A míra úspor amerických domácností je dlouhodobě mnohem nižší, než je tomu v Evropě. Státní dluh se v USA drží aktuálně těsně pod 100 % HDP. V tomto ohledu se ale situace v USA a EU příliš neliší. V mnoha zemích EU, například v Řecku, Itálii, Francii, Belgii nebo Španělsku, podíl dluhu na HDP 100 % dokonce překračuje. 

Zde se nabízí otázka, zda by nepomohlo zvýšit úspory Američanů, a tím snížit deficit platební bilance. Jak ale donutit americké domácnosti a vládu spořit a co je vlastně příčinou jejich nízkého sklonu k úsporám? Názory na to se mezi ekonomy rozcházejí. Teoreticky by nárůstu úspor mohlo být dosaženo snížením fiskálního deficitu, ztížením půjčování spotřebitelům zvýšením sazeb nebo zvyšováním zisků na úkor zaměstnanců. I kdyby se ale povedlo zvýšit míru úspor, není jisté, že by to vedlo ke kýženému výsledku snížení deficitu běžného účtu. Postavení dolaru jako rezervní měny, které s sebou nese příliv zahraničního kapitálu, ale může způsobovat, že investičních projektů již pro nově vytvořené úspory nebude dostatek a mohlo by dojít jen k přesunu spotřeby v rámci USA. Deficit obchodní bilance by se za těchto podmínek snížil v případě, že by došlo ke snížení přílivu zahraničního kapitálu. Růst výnosů z poslední doby spolu s oslabením dolaru ukazují, že i tato varianta je možná. 

Ať již je příčinou nízkých amerických úspor domácí nastavení spotřebitelů, nebo přílišný příliv kapitálů, jejich růstu jen těžko napomůže zvýšení cel.

Dopady cel na Americkou ekonomiku a politiku Fedu 

Americký prezident Donald Trump má rád jednoduchá řešení. Navrhl tedy výši cel úměrnou výši deficitu s danou zemí. Jak jednoduché, ale nefunkční. Výsledkem byla panika na trzích a opětovné odvolávání recipročních cel.
Trhy se sice uklidnily, ale cla zůstávají nejvyšší za posledních 80 let. Speciálním případem je Čína, která je s USA v plné obchodní válce, a výše cel už aktuálně znamená v podstatě obchodní embargo (i když i tento boj je postupně zmírňován výjimkami na určité druhy zboží, jako jsou součástky do mobilních telefonů apod.). 

Důsledky zavádění cel jsou pro americkou ekonomiku jednoznačné z hlediska směru. Cla vytvářejí na ekonomiku stagflační tlaky. Působí totiž na zvyšování cen, což snižuje reálné příjmy obyvatel a spolu s tím domácí poptávku.

Další dopady zahrnují například pokles důvěry a s tím spojený pokles investic, efekt bohatství, kdy pokles cen akcií snižuje bohatství amerických spotřebitelů, a tím jejich chuť utrácet, ale i pokles konkurenceschopnosti kvůli vyšším cenám vstupů do výroby, na které jsou uvalena cla a zvyšují cenu amerických výrobků. 

Přesnější kvantifikace dopadů je velmi nejistá nejen kvůli stále se měnícím podmínkám cel, ale i přizpůsobování ekonomik (nejen té americké) na nové podmínky, které odhadnout nelze. Dřívější studie Fedu (z roku 2018) odhaduje, že zvýšení cel o 1 pb sníží HDP za předpokladu plných odvetných opatření o 0,14 pb a zvýší jádrovou inflaci o 0,09 pb. Aktuálně platná cla by tak za těchto předpokladů měla významný vliv na HDP (na úrovni cca 1,4 pb) i na inflaci (cca 1 pb). Odvetná opatření ale zatím uplatňuje pouze Čína. Ostatní země dávají přednost vyjednávání, proto vidíme pravděpodobnost plných odvetných opatření jako relativně malou, i když se situace může dramaticky změnit. Analýza dopadů obchodních válek, v níž ČNB shrnula 20 studií publikovaných v nedávné době, ukázala, že dopad do HDP USA se pohybuje okolo 1 pb rozloženého do dvou let. Dopad do inflace se v souladu se starší studií Fedu shoduje na zvýšení inflace v průměru o 1 pb v dalších dvou letech. Zvýšená inflace je důsledkem vyšších dovozních cen, které budou přeneseny na spotřebitele. V delším horizontu by ale inflační tlaky měly slábnout v důsledku slabé ekonomiky, a tím i domácí poptávky. 

Výhled rostoucí inflace a slábnoucí ekonomiky staví Fed, který má duální mandát (cenovou stabilitu, ale i plnou zaměstnanost), do složité situace. To se projevuje i na měnících se očekáváních trhů ohledně budoucí měnové politiky. Očekávaný počet snížení sazeb se mění podle toho, na co trh dává v danou chvíli větší důraz – zda na zvyšující se inflaci, nebo na riziko recese. Aktuálně trh očekává, že Fed sníží sazby do začátku příštího roku ještě čtyřikrát, přičemž ještě v únoru očekával dvě snížení sazeb. Změna v nastavení trhu souvisí s obavami, že příliš radikální celní politika může do USA přinést recesi. My držíme náš scénář s třemi sníženími sazeb do konce roku. Situace je ale značně nepřehledná.

Dopady cel na Evropu 

Pro země Evropské Unie je z hlediska zahraničního obchodu nejdůležitější obchod s ostatními zeměmi EU. Do USA směřuje necelých 9 % celkových exportů. Vzhledem k otevřenosti EU a její závislosti na zahraničním obchodu to ale není úplně málo. Na rozdíl od uzavřenějších Spojených států, kde podíl zahraničního obchodu na HDP představuje 25 %, se v EU tento podíl vyšplhal již na 96 %. Případné omezení zahraničního obchodu s USA by tak pro Evropu bylo nepříjemné, ovšem nikoliv v takové míře, jako pro samotné Spojené státy. Navíc slibované fiskální výdaje na obranu a v případě Německa uvolnění dluhové brzdy a založení infrastrukturního fondu by mohlo negativní efekt cel vykompenzovat. Stejně jako v případě USA je ale kvantifikace dopadů cel velice obtížná. Odhady renomovaných institucí se liší, ale velikost dopadu do HDP by se podle většiny z nich měla pohybovat mezi 0,2 až 0,3 pb v letošním a příštím roce, přičemž nejcitlivějšími zeměmi by mělo být Německo, Irsko a Itálie. Tyto odhady vycházejí samozřejmě z předpokladu, že nedojde k odvetným opatřením. Dohodnutá odvetná opatření ve formě 25% cel na cílené produkty od některých potravin, přes určité druhy make-upu až po uhlí a ocel byla stejně jako americká reciproční cla odložena o 90 dnů. 

Dopady do inflace ale v případě Evropy nejsou jednoznačné ani svým směrem. Samotné zvýšení cel na dovozy do USA může například kvůli odvetným opatřením nebo problémům v dodavatelských řetězcích krátkodobě inflaci zvýšit, ale v delším horizontu by mohly převládnout dezinflační faktory, jako jsou nízké ceny ropy v důsledku celosvětového poklesu růstu, slabá domácí i zahraniční poptávka a v neposlední řadě možný přesun levného zboží zejména z Číny, která bude hledat nová odbytiště mimo USA. ECB se stejně jako Fed nachází v ne zcela komfortní situaci. Dočasné zvýšení inflace po zkušenostech z let 2021 a 2022 nebude chtít podceňovat, na druhou stranu nebude chtít ani příliš přísnou měnovou politikou ohrozit křehké oživení zemí eurozóny. Trh se aktuálně více obává slabé ekonomiky než případných inflačních tlaků a počítá s tím, že se depozitní sazba dostane ještě v letošním roce pod 2 %. I když tuto možnost vyloučit nelze, my se stále kloníme spíše ke scénáři, kdy základní depozitní sazba bude na konci letošního roku na 2 %.

Dopady na ČR 

Česká ekonomika je na zahraničním obchodě životně závislá. Podíl zahraničního obchodu na HDP dosahuje 133 %. Rozhoření celosvětových obchodních válek by tak pro ni bylo krutou ránou. To je ale v současné situaci málo pravděpodobný scénář a pohled na vzájemný obchod s USA, který v roce 2024 dosáhl pouhých 2,6 % z celkového zahraničního obchodu z Česka, signalizuje, že by Česká republika americká cla mohla přečkat relativně dobře. Bude ale hodně záležet na tom, jak se s cly vyrovná Německo, hlavní obchodní partner České republiky a zároveň nejvíce ohrožená země z celé EU díky obchodním kontaktům s USA. Zdražení vývozů do USA bude mít za následek pokles poptávky po evropském zboží v USA. Pro českou ekonomiku jsou klíčová cla na automobily, která nejsou zahrnuta do 90denního odkladu a zřejmě vydrží delší dobu. Podíl automobilového průmyslu na HDP je okolo 4 % hrubé přidané hodnoty, ale s navazujícími odvětvími je jeho podíl zhruba dvojnásobný. Okolo 80 % výroby jde na export, z toho 30 % do Německa, které je z evropských zemí nejvíce závislé na vývozu do USA. Stejně jako u ostatních zemí i u ČR platí, že nová cla na dovozy do USA budou mít negativní dopad na ekonomiku, ale jeho kvantifikace je velice obtížná. Zatím se zdá, že by dopad měl být stejně jako v celé EU v řádu desetin procentního bodu. 

Dopady na inflaci jsou ještě méně zřetelné a není jasný ani směr. Pro ČR platí to stejné jako pro EU (viz výše). Navíc by se na inflaci mohla projevit i změna kurzu. 

Závěr 

Nejistota je kvůli dynamicky se měnícím rozhodnutím Donalda Trumpa nebývale vysoká. Odhadovat dopady aktuálního dění je proto prakticky nemožné. Každopádně mají cla potenciál výrazně změnit strukturu globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců. V první fázi zřejmě dojde k přesunu výroby zejména z Číny do zemí s nižšími cly. Proces ale bude zřejmě pokračovat s tím, jak se budou vyvíjet další cla. Ale kromě cel dochází ke krizi důvěry v řád, který desetiletí fungoval s dolarem jako rezervní měnou. Do jakého uspořádání svět směřuje, není ani zdaleka jasné. Pro Evropu každopádně změna světového řádu znamená velkou výzvu, která může přinést po určitých turbulencích i pozitivní změny, jako je větší integrace EU, nacházení nových obchodních partnerů nebo převzetí odpovědnosti za vlastní obranu. Každopádně si nemyslíme, že americká cla přinesou konec světového obchodu, spíše jeho restrukturalizaci.