I když čísla z reálné ekonomiky nevysílají jednoznačný signál, zdá se, že se černé scénáře dopadu amerických cel na ekonomiky eurozóny nenaplňují. Ekonomika pokračuje v pozvolném růstu a inflace zůstává v blízkosti inflačního cíle.
Francouzská politická scéna přitahovala v říjnu velkou pozornost, a i když hlasování o nedůvěře premiér Sébastien Lecornu nakonec ustál, bude muset ještě obhájit rozpočet na příští rok. Jedno je jisté, penzijní reforma se odkládá na neurčito, ale vzhledem k tomu, že Lecornu má ambice představit rozpočet s deficitem nižším než 5 % HDP, bude muset najít v úspory v plánovaných výdajích nebo navýšit příjmy státního rozpočtu. Situace ve Francii tak zůstává velmi nejistá a nepříznivě ovlivňuje i výhled reálné ekonomiky, což reflektují i změny v ratingu této země.
Čísla z reálné ekonomiky nevysílají jednoznačný signál. Průmyslová výroba v srpnu meziročně vzrostla o 1,1 %, což by na první pohled nemuselo vyznívat příliš pesimisticky, ale detaily ukazují velké regionální rozdíly. Zatímco německá průmyslová výroba klesla o 3,9 % y/y (zčásti vinou celozávodních dovolených), v Irsku se průmyslu v srpnu dařilo (25 % y/y). V Irsku jsou ale data tradičně volatilní kvůli malému počtu velkých nadnárodních společností, které mají velký podíl na irském hospodářství. Změny ve výrobě těchto společností pak mohou způsobit velké výkyvy v irské produkci. Celková volatilita je hlavně kvůli irským a německým datům značná, celkový obrázek za prvních osm měsíců letošního roku ukazuje mírný růst průmyslové výroby, která ale zůstává podle historických standardů stále na relativně nízké úrovni a její rychlejší oživení je v nedohlednu. Ani index PMI nedává jednoznačný obrázek. PMI ve zpracovatelském průmyslu v srpnu vzrostl nad hranici 50, v září přišel pokles a v říjnu opět návrat na 50. Situace ve službách je ale podstatně lepší. Říjnová hodnota 52,6 byla nejvyšší od srpna 2024.
Také maloobchodní tržby v posledním roce vykazovaly rostoucí trend a 1,2% meziroční růst tržeb v srpnu byl zklamáním. V září sice vzrostla spotřebitelská důvěra, ale hodnota -14,9 je stále nízká, a proto nepředpokládáme, že by růst spotřeby domácností měl akcelerovat.
Celkově ve 3. čtvrtletí vzrostl HDP zemí eurozóny o 1,3 % y/y. To bylo v podstatě v souladu s očekáváním, ale zajímavé byly regionální rozdíly. Zatímco německý růst zůstává stále velmi slabý (0,3 % y/y), francouzský růst překvapivě zesílil na 0,9 % y/y.
Zářijová inflace mírně vzrostla na 2,2 % a jádrová na 2,4 %. Po půl roce se tak celková inflace dostala mírně nad 2% inflační cíl. Toto číslo neznamená výraznější inflační tlaky. Meziměsíční čísla potvrzují, že dynamika inflace zůstává mírná. Meziměsíční změna cen ve spotřebitelském koši byla v září jen 0,1 % a za poslední tři měsíce se snížila anualizovaná inflace ve službách z 3,5 % na 3,1 %.
Inflační tlaky tak zůstávají pod kontrolou a ECB nic nenutí měnit nastavení měnových podmínek. Říjnové rozhodnutí Rady guvernérů ECB o ponechání základních sazeb na stávající úrovni tak nebylo překvapením. Mírně se od minulého zasedání změnilo vnímání rizik růstu reálné ekonomiky. Prezidentka Lagarde zdůraznila, že některá rizika se zmírnila díky dohodám o clech s USA i uzavření křehkého příměří mezi Izraelem a Hamásem. To v podstatě podporuje náš základní scénář stability sazeb pro příští rok.
Zpožděný dopad cel, ale i domácí problémy, jako je neudržitelná fiskální situace ve Francii nebo pomalejší nástup slibovaných infrastrukturních investic v Německu, to vše jsou faktory, které mohou zpomalit ekonomický růst v eurozóně.
