Inflace a centrální banka
Inflace (jak CPI, tak PPI) byla opět bez problémů. Ovlivnění cen cly zatím není moc vidět, i když podle vývoje importních cen by mělo docházet k jejich prakticky úplnému přenosu do konečných cen. Zato je poměrně zřetelně znát dopad slabší osobní spotřeby na ceny především ve službách. Cla se do cen mohou stále promítnout – zatím se doprodávají zásoby a obchodníci mohou nějakou dobu tlumit dopad cel na úkor svých marží. I pokud cla ceny ovlivní, mělo by jít o jednorázový skok s minimálními sekundárními efekty. V tomto směru se výrazně rozcházíme s názorem Fedu, který ve svých predikcích očekává pomalý růst ekonomiky a poměrně vysokou inflaci, směřuje tedy k stagflačnímu scénáři. Proto také indikuje pokračující stabilitu sazeb. Uvnitř FOMC se však formují dva zřetelně odlišné tábory: jeden počítá se stabilitou sazeb minimálně do konce roku, druhý naopak čeká jejich pokles. To znejišťuje výhled a otevírá prostor pro rychlejší pokles sazeb, pokud by se stav ekonomiky výrazněji zhoršoval a inflace nerostla. My ponecháváme v platnosti odhad dvou snížení letos s mírným rizikem většího snížení. Zároveň je to tržní konsensus i odhad Fedu.
Rizika
Rizikům aktuálně dominuje geopolitika, konkrétně eskalace dlouhodobě napjaté situace kolem Íránu, především kolem jeho jaderného programu. Útok Izraele na íránskou jadernou infrastrukturu, ke kterému se připojily i USA, s sebou nese riziko íránské odvety, v nejhorším případě uzavření Hormuzského průlivu.