Nejhůře podle ICP dopadla oblast politik a plánování, byť i zde se Česko pohybuje nad celosvětovým průměrem (15. místo). Nejviditelnější slabinou je národní onkologický plán. Přestože Česká republika takový plán má, chybí v něm údaje o jeho realizaci, monitoringu a vyhodnocení. Nedostatkem stávajícího plánu, který vzešel z iniciativy České onkologické společnosti, je to, že není zaštítěn žádným vládním úřadem, což by napomohlo ke strategickému přidělování prostředků.
Česku se více daří v oblasti vyhodnocování onkologických dat a výzkumu. Zejména velmi kvalitní onkologický registr představuje základ pro účinné sledování nádorových onemocnění a působení zdravotnických institucí.
Česko se v oblasti poskytované péče umístilo na 9. příčce. Je na špici v imunizaci, screeningu i včasném záchytu onemocnění. Širokou dostupnost těchto služeb v populaci podporuje všeobecné zdravotní pojištění. Mezi dostupné moderní postupy patří HPV DNA testy nebo testování mutací v genu BRCA1 či BRCA2.
České zdravotnictví má kromě toho kvalitní a početné personální kapacity a nabízí univerzální dostupnost terapií ze seznamu základních onkologických léčivých přípravků Světové zdravotnické organizace (WHO). Léčba v síti komplexních onkologických center (KOC) je uznávaná jako vysoce kvalitní, byť i zde jsou určité nedostatky.
Předání z primární do specializované péče bývá někdy pomalé a rovněž paliativní péče a následná péče pro děti po ukončené léčbě nemá ve všech institucích jednotný standard. Taktéž zavádění přístupů orientovaných na pacienty je ve zdravotnickém systému třeba provádět mnohem konzistentněji.
Nejlépe hodnocenou oblastí v indexu ICP je zdravotnický systém a řízení (6. místo). Velmi dobře je hodnocena především infrastruktura ve smyslu dostupnosti kvalifikovaných zdravotnických pracovníků. Financování zdravotnictví jako ukazatel politické vůle je v rámci hodnocené skupiny průměrné a i zde je prostor pro zlepšení tak, aby se podařilo podchytit rostoucí náročnost potřeb populace v oblasti léčby nádorových onemocnění.
V Česku existuje mechanismus pro hodnocení zdravotnických technologií (HTA), avšak jeho působnost by bylo možné rozšířit i na zdravotnické prostředky a léčiva používaná ve zdravotnických zařízeních. Existují také příklady mezirezortní spolupráce v oblasti péče o zdraví mezi zdravotnickými a vzdělávacími institucemi při propagaci zdravého životního stylu.
